„Koupili si vás fotkou na romské svatbě. A vy jim to sežrali."

v terénu, toto je fotografie z FB Andreje Babiše

Volby znovu ukázaly, jak obrovskou sílu má populismus, strach a politická manipulace emocemi. Velká část romských voličů uvěřila slibům Andrej Babiš a Tomio Okamura — tedy politikům, kteří dlouhé roky staví svou kariéru na rozdělování společnosti, hledání nepřátel a jednoduchých heslech.

Babiš během kampaně přesně věděl, na co zahrát. Dražší život, dávky, frustrace, pocit odstrčení a hlavně silná rétorika proti Ukrajincům. Vyprávění o tom, že „Ukrajinci berou práci“ a stát pomáhá více cizincům než vlastním lidem, zafungovalo i v romských komunitách. Strach a hněv opět porazily racionální debatu.

Paradox? Ten samý Babiš v minulosti pobouřil veřejnost výroky o Koncentrační tábor v Letech u Písku, kdy zlehčoval historii romského utrpení. Tehdy čelil tvrdé kritice historiků i romských organizací. Jenže politika je obchod s emocemi. A tak přišla proměna — fotografie s romskými rodinami, návštěvy komunit, účast na romské svatbě a snaha tvářit se jako ochránce obyčejných lidí.

Ještě tvrdší paradox představuje Tomio Okamura. Politik známý svými protiimigračními a kontroverzními výroky dokázal získat hlasy i od části Romů. Muž, který dlouhodobě buduje popularitu na ostré rétorice vůči menšinám a migrantům, se stal pro některé symbolem protestu proti systému. Populismus tak znovu ukázal svou největší sílu: přesvědčit lidi, aby volili politiky, kteří proti nim často sami vytvářejí atmosféru strachu a rozdělení.

A realita po volbách? Tvrdé vystřízlivění.

Vláda rozhodla o přesunu části agend z Úřadu vlády pod jednotlivá ministerstva. Agenda romských záležitostí a Rada vlády pro záležitosti romské menšiny mají nově spadat pod Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. Lidská práva mají přejít pod Ministerstvo spravedlnosti České republiky, národnostní menšiny pod Ministerstvo kultury České republiky a další agendy pod jiná ministerstva.

Kritici varují, že jde o další oslabení témat lidských práv a romských záležitostí na nejvyšší úrovni státu. Jinými slovy: před volbami velká gesta, po volbách úřednický přesun agendy.

Celý příběh ale otevírá mnohem nepříjemnější otázku. Kolikrát ještě budou sociálně slabí voliči věřit politikům, kteří jim pokaždé nabídnou stejného nepřítele, stejné emoce a stejné sliby? A kdy konečně převládne pochopení, že skutečná změna nepřijde od populistických spasitelů, ale od vzdělání, vlastní aktivity a zastoupení Romů přímo tam, kde se rozhoduje?

Protože dokud budou Romové chybět mezi právníky, novináři, učiteli, starosty, poslanci nebo úředníky, budou o jejich budoucnosti rozhodovat jiní. Často právě ti politici, kteří si na romské voliče vzpomenou jen pár měsíců před volbami.

Populismus totiž nepotřebuje řešit problémy. Populismus potřebuje hlavně nespokojené lidi, kteří budou znovu věřit, že tentokrát už to vyjde.