Proč bych jako prezident České republiky vyhlásil amnestii

Amnestie není

slabost. Je to odpovědné rozhodnutí

České vězeňství dnes nefunguje tak, jak by mělo. Místo toho, aby vracelo lidi zpět do normálního života, je často definitivně vyřazuje ze společnosti. A přitom stojí obrovské peníze.

Tvářit se, že je všechno v pořádku, není řešení.

Pokud bych byl zvolen prezidentem České republiky, otevřu téma amnestie. Ne jako gesto, ale jako konkrétní krok k tomu, aby stát fungoval lépe, spravedlivěji a efektivněji.

Počítám s tím, že takové rozhodnutí vyvolá silné reakce. Někteří ho podpoří, jiní s ním nebudou souhlasit. To je v demokratické společnosti v pořádku. Důležité je, aby bylo postavené na faktech, jasných pravidlech a odpovědnosti.

Jasná hranice: násilí ne

Amnestie nesmí být bezhlavá. A v mém případě ani nebude.

Žádná amnestie pro vrahy, násilníky ani nebezpečné recidivisty. Bezpečnost lidí v této zemi je absolutní priorita.

Ale vedle nich existuje velká skupina lidí, kteří si odpykávají tresty za méně závažné činy. A právě u nich často dnešní systém selhává nejvíc.

Věznice, které nepřipravují na návrat

Přeplněné věznice nejsou symbolem přísnosti. Jsou důkazem nefunkčního systému.

Když není prostor pro práci s vězni, vzdělávání nebo skutečnou snahu o změnu, výsledek je předvídatelný: návrat zpět do vězení.

Ne proto, že by to bylo nevyhnutelné. Ale proto, že jsme jim nedali reálnou šanci.

Kolik stojí nefunkční systém

Každý vězeň stojí stát přibližně:

• 1 500 až 1 800 Kč denně

• 45 000 až 55 000 Kč měsíčně

• až 650 000 Kč ročně

To jsou miliardy korun ročně.

Otázka zní: dostáváme za tyto peníze skutečnou bezpečnost a nápravu? Nebo jen udržujeme systém, který problém dál prohlubuje?

Promyšlená amnestie, ne náhodné rozhodnutí

Amnestie, kterou bych zvažoval, by byla:

• omezená a přesně definovaná

• zaměřená na méně závažné trestné činy

• určená lidem bez násilné minulosti

• podmíněná snahou o změnu

Nejde o odpouštění bez odpovědnosti. Jde o to dát šanci tam, kde má smysl.

Poučení z minulosti

Václav Havel vnímal amnestii jako nástroj změny a nového začátku. Václav Klaus ukázal, jak důležité je nastavit jasná pravidla a komunikaci směrem k veřejnosti.

Dnes už víme, že takové rozhodnutí musí být promyšlené do detailu.

Odpovědnost místo iluze přísnosti

Tvrdost systému sama o sobě neznamená jeho kvalitu.

Skutečná odpovědnost znamená dívat se na výsledky. A pokud výsledky nejsou dobré, je nutné mít odvahu hledat jiné cesty.

Amnestie není řešením všeho. Ale může být krokem správným směrem.

Směrem ke státu, který není jen represivní, ale i funkční.