Proč odmítám „Spojené státy evropské“ a stojím za suverénním Českem

V posledních týdnech jsme mohli slyšet výroky prezidenta Petr Pavel, které znovu otevírají téma „Spojených států evropských“. Myšlenka, že by se Evropa měla proměnit v jeden celek s jednotným řízením, jedním hlasem – a možná jednou i jedním prezidentem – je podle Petra Pavla cestou k tomu, aby byla Evropa silná.

Já s tím zásadně nesouhlasím.

Ne proto, že bych byl proti spolupráci. Ale proto, že věřím v Evropu, která stojí na suverénních státech – ne na jejich rozpuštění.

⸻

Evropa ano. Superstát ne.

Evropská unie má smysl. Spolupráce mezi státy Evropy má smysl. Společný trh, koordinace v bezpečnosti i sdílení zkušeností – to všechno je přínosné.

Ale mezi spoluprací a sloučením je zásadní rozdíl.

„Spojené státy evropské“ by znamenaly:

• oslabení národních vlád

• přesun klíčových pravomocí mimo Česká republika

• rozhodování, které by bylo stále vzdálenější našim občanům

A to není směr, kterým bychom se měli vydat.

⸻

Česká suverenita není překážka. Je to hodnota.

Česká republika není jen administrativní jednotka na mapě Evropy. Je to stát s vlastní historií, kulturou a zkušeností, vykoupený úsilím generací před námi.

Naše suverenita není problém, který je potřeba „vyřešit“.

Je to hodnota, kterou máme povinnost chránit.

My nejsme region.

My jsme stát.

A máme právo rozhodovat o své budoucnosti sami.

⸻

Český jazyk není detail

Jedna z věcí, která mě na myšlence evropského superstátu znepokojuje nejvíc, je otázka jazyka.

Jsem hrdý na český jazyk. Na jazyk, který přežil staletí, útlak i pokusy o potlačení. Na jazyk, který je základem naší identity.

Představa, že bychom směřovali k systému, kde by dominoval jeden „hlavní jazyk“, je pro mě nepřijatelná.

Co by to znamenalo?

• oslabení národních kultur

• tlak na uniformitu

• postupné vytlačování menších jazyků

To není pokrok.

To je ztráta identity.

⸻

Jednotný hlas Evropy? Za jakou cenu?

Argument, že Evropa musí „mluvit jedním hlasem“, zní lákavě. V konkurenci velmocí jako Spojené státy americké nebo Čína se to může zdát jako nutnost.

Ale klíčová otázka zní:

👉 Kdo ten hlas bude určovat?

Bude to hlas všech států rovnocenně?

Nebo hlas těch nejsilnějších?

Já odmítám představu, že o osudu Česká republika bude rozhodováno jinde než v Praha.

⸻

Alternativa existuje

Nejsme postaveni před volbu „buď superstát, nebo slabost“.

Existuje třetí cesta:

• silná Evropská unie

• spolupracující státy

• zachovaná suverenita

• respekt k rozdílům

Evropa nemusí být jednotná, aby byla silná.

Musí být schopná spolupracovat, aniž by ztratila svou rozmanitost.